Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

D#Mým domoGmvem ztichláG# je putyka, Bmým štěstímB7 je sklenD#ice plná.
Snem G#mládí byla vždy Bgotika a B7smetla ji baroka D#vlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
D#Můj malý broučku, B7jdi klidně D#spát
o svojí mámě B7nechej si D#zdát.
D#7Máš jeden z nejhezčích G#darů, že můžeš G#mtak klidně D#spát,
D#7tvá máma tančí teď G#v baru,
D#jiný muž možná B7už má jí teď D#rád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: